 foto: Profimedia.cz |
"Nesouhlasíme s novelou zákona, který pojednává o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a reguluje obchod s nimi," říká Jiří Trávníček, ředitel plzeňské zoo a vášnivý chovatel.
"Z důvodové zprávy k této novele jednoznačně vyplývá, že cílem předkladatelů je připravit právní rámec pro to, aby mohl být postupně v České republice úplně zakázán chov zvířat v soukromé lidské péči," vysvětluje.
"Nejprve se plánuje zakázat chov primátů a tygrů, pak přijdou na řadu suchozemské želvy a potom už mohou úředníci postavit mimo zákon i chov jakéhokoliv jiného zvířete. Týká se to také třeba hadů," doplňuje.
Úředníci se ohánějí Unií, náš zákon má být ale přísnější
Novelu zákona předkládají úředníci Ministerstva životního prostředí České republiky. Jako důvod uvádějí nutnost zpřísnit administrativu související s chovnými zvířaty a především nutnost sladit českou legislativu s tou evropskou.
Podle odpůrců novely zákona ale v Unii žádný takový zákon není a soukromý chov zde kvete. "Kdyby zásah úředníků omezil soukromý chov, přišli bychom o velice cenný zdroj, který posiluje stavy právě ohrožených živočichů. Nebude odkud případně vracet některé druhy zpět do přírody," doplňuje Jiří Trávníček.
Plzeňská zoologická zahrada se soukromými chovateli hojně spolupracuje. "Jsou to například chovatelé drápkatých opiček nebo milovníci suchozemských želv, kterých je v Plzeňském kraji hned několik. Mají skvělé výsledky v odchovu těchto zvířat a často se jim daří mnohem lépe než nám v zoo," říká Jan Konáš, který se v plzeňské zoo stará o plazy.
"Navíc, kdyby byl soukromý chov postaven mimo zákon, pomohlo by to opět nelegálnímu obchodování se zvířaty," dodává.
Podle Trávníčka se ale v současné době s nelegálním obchodem už skoro nesetkávají, protože zájemci o zvířata nemají díky soukromým chovům potřebu vyhledávat překupníky. "Už tři roky je záchranná stanice pro pašované plazy v Plzni prázdná. Zvířata se už skoro nepašují," dodává. "Jedno nařízení úředníků by tak zničilo dlouholeté snažení chovatelů i zaměstnanců zoologických zahrad."
Pro milovníky zvířat by to byla tragédie
"První želvu jsem si koupil před patnácti lety v obyčejném obchodě se zvířaty. Původně jsem vůbec po želvě netoužil, ale když jsem zjistil, jak krásné zvíře to je, úplně jsem jim propadl. Začal jsem se pak o želvy více zajímat a dnes jich mám několik desítek," říká Oldřich Mudra z Kožlan, místopředseda Teraristické společnosti Praha.
"Samozřejmě máme i nějaká mláďata, ale neprodáváme je. Teraristika je pro mě koníček a láska, nedělám to pro peníze. Navíc nás to stojí nemalé prostředky. Musíme v teráriu topit a svítit, krmení není také nic levného. Želvy ale patří ke mně. Nadchnul jsem pro ně i manželku. Nedovedu si představit, že nám náš koníček zakáže nějaký úředník," doplňuje Mudra.
Chovatelé musejí úřadům na vyžádání zajistit i test DNA zvířat
Chovatelé zvláště chráněných živočichů musejí správním úřadům na požádání poskytnout i testy DNA chovaných jedinců. Testy mají prokázat, zda zvířata pocházejí z legálního chovu, a nikoliv z volné přírody. Pokud chovatel odmítne, úředníci nemusejí zvíře zaevidovat. Rozhodl o tom Nejvyšší správní soud (NSS), který nedávno řešil kasační stížnost chovatele orlů skalních a verdikt nyní zveřejnil v novém čísle sbírky svých klíčových rozhodnutí.
Chovatel odmítal orlovi odebrat krev s vysvětlením, že odběr by byl pro ptáče bolestivý a stresující. Tvrdil také, že ochránci přírody nemají právo požadovat takový důkaz. Při žádosti o evidenci předložil jen čestné prohlášení, že orel pochází z umělého odchovu. Označil také v prohlášení oba rodiče zvířete. Podle úředníků a soudců však prohlášení nestačí.
"Obecný zájem vyžaduje ochranu volně žijících jedinců a zabránění nelegální manipulaci s nimi. Za tím účelem je žádoucí i jednoznačné prokázání původu jedince před jeho evidencí," uvedli v rozhodnutí soudci NSS.
Soudci zkoumali i to, zda je test DNA pro ptáče bolestivý. Zjistili, že stačí dvě až tři kapky krve. "Při odborném provedení odběru veterinářem nehrozí mláděti žádné nebezpečí. Kromě odběrů přímo z těla lze provést také stěr krevních stop ze skořápky nebo získat vzorky z krvavého pera," vypočítali soudci možnosti. Doplnili, že vědci již pracují na způsobu získávání DNA výtěrem z dutiny zobáku.
Spor začal žádostí chovatele o evidenci zvířete u Správy chráněné krajinné oblasti Blaník. Pak se muž odvolal k ministerstvu životního prostřední. Neuspěl ani tam, a tak podal správní žalobu ke krajskému soudu. Následně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který ji odmítl. Orel skalní je samotářský dravec, který žije v horách a skalách v celé Evropě s výjimkou Pyrenejského poloostrova. V Česku je velmi vzácný. Živí se zajíci, liškami a lasičkami.
Na seznamu zvláště chráněných druhů jsou v Česku také například zmije obecná, želva bahenní, medvěd hnědý, tchoř stepní, vlk, několik druhů netopýrů a řada ptáků. Patří mezi ně drop, chřástal, jeřáb, orlovec říční, orel mořský, raroh velký nebo slavík modráček tundrový.
Zdroj: ČTK, 11.02.2008
Přežijí želvy nový zákon o ochraně přírody?
10.02. 09:00
Zatím jich v Česku spokojeně žijí desetitisíce. Ale brzy se z nich může stát ohrožený druh. Seznamte se: exotické suchozemské želvy. Ministerstvo životního prostředí totiž chystá novelu zákona, která snadno může z chovatelské záliby udělat přestupek s pokutou až dvě stě tisíc korun.
"Bude to konec suchozemských želv v Čechách," říká chovatel a obchodník Jiří Hošek. Ministerstvo životního prostředí se totiž chystá novelizovat zákon o obchodování s ohroženými druhy zvířat. Právníci do chystaného zákona na poslední chvíli zapsali i paragraf, který dává státu moc zakázat snadno a rychle chov některých druhů exotických zvířat. Tedy i suchozemských želv. Tato zvířata přitom v Česku chová přes dvacet tisíc lidí.
Jiří Hošek se teď bojí, že se svých sedmi želv bude muset zbavit. "A pokud se mi zvířata rozmnoží, nebudu pro ně mít odbytiště," vysvětluje. "Mláďata bych mohl leda tak odložit do zoologické zahrady, ale pokud to bude nuceno udělat tisíce teraristů, budou zahrady praskat ve švech," dodává Hošák.
Návrh se nelíbí ani zoologům. Domácí chovatelé některých ohrožených druhů jsou často jediní, kdo dokáže vzácná zvířata množit. Pokud jim to zákon zakáže, želvy prostě vyhynou. "Navrhované změny jsou v příkrém rozporu s ochranou ohrožených druhů, " tvrdí Daniel Frynta z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Příliš želv, příliš práce
Proč chce stát omezovat teraristy? Udržet kontrolu nad chovem suchozemských želv je prý náročné. "Mít přehled o těchto subjektech klade značné finanční, časové a personální nároky na kontrolní a výkonné orgány," píše se v materiálu ministerstva Martina Bursíka.
Zákaz chovu některých druhů už platí například v německém Hesensku. Tamní chovatelé proto uspořádali sbírku, aby mohli zákaz napadnout u soudu. "Ze solidarity přispívají do sbírky i čeští chovatelé, vědí, že u nás hrozí podobná věc," říká Hošek.
Kromě úředníků se však chystaná změna zákona líbí i ekologickým aktivistům. Těm vadí, že jsou zvířata zavírána do terárií. Raději by je viděli ve volné přírodě. "Některé ohrožené druhy ale nemohou žít ve volné přírodě, už pro ně není vhodné životní prostředí," vysvětluje Hošek.
Bursíkovo ministerstvo se hájí tím, že dnešní zákon umožňuje obchodování s ohroženými druhy ve velkém. Obchodník se zvířaty Mirek Okurek se však domnívá, že zákaz bude mít přesně opačný důsledek, než by si jeho tvůrci přáli. "Nelegální obchod naopak vzroste," odhaduje.
Foto: www.reptarium.cz
Chovatelé: Neberte nám exoty
Majitelé cizokrajných zvířat mají strach, že by mohli přijít o svůj koníček.
Plzeň/"Chtějí nás zlikvidovat!" křičí plzeňští chovatelé exotických zvířat. Mají na mysli autory návrhu novely zákona o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Ministerstvo životního prostředí ale tvrdí, že žádné velké zákazy nechystá.
"Novela obsahuje i doložku, která umožňuje zakázat chov jakéhokoliv ohroženého druhu z úmluvy CITES, podá - li na to někdo návrh. V první řadě by se to týkalo tygrů a primátů a potom zřejmě i želv. Mám ale obavy, že by to pokračovalo dále," strachuje se Jiří Trávníček, ředitel plzeňské zoo. Zákaz by se sice netýkal organizací, ale přesto by měl pro zahradu velké následky. "Se soukromými chovateli spolupracujeme. Žádná zoo na světě nemá takové kapacity, aby mohla udržet všechny druhy bez pomoci," dodává Trávníček.
Jedním z ohrožených chovatelů je Plzeňan Jiří Korda. "Mám doma spoustu plazů. Pokud novela projde, pak si může nějaký úředník usmyslit, že zrovna hady nemá rád, a navrhne zakázat jejich chov. Myslím si, že to je nešťastné rozhodnutí, které navrhl někdo, kdo nemá o chovu zvířat ani páru," zlobí se.
Jakub Kašpar, mluvčí Ministerstva životního prostředí ČR, které novelu předloží parlamentu nejpozději v březnu, ale mírní emoce. "Rozhodně se nechystáme diskriminovat české chovatele. Ti mají ve světě jen tu nejlepší pověst. Nechceme je nějak šikanovat," sděluje. Podle něj jsou bohužel vyhlášení i čeští pašeráci zvířat. Zákazy by se týkaly podle něho pouze živočichů, které je obtížné chovat mimo zoologickou zahradu.
"Mohlo by jít třeba o velké primáty nebo ohrožené druhy tygrů," pokračuje Kovář. K návrhu mohli lidé posílat připomínky do konce ledna. "Sešlo se jich opravdu hodně. V současné době se jimi zabýváme, takže ještě nevíme, jak bude konečný návrh vypadat," dodává. Novela má upravit podmínky podle regulí Evropské unie. "Vím, že jedním z důvodů plánovaných zákazů je snaha omezit černý trh. Myslím si, že kdyby se nesměla některá zvířata prodávat, vstoupil by chov do ilegality a to by naopak bohužel černému trhu pomohlo," domnívá se Trávníček.
LADISLAV VAINDL
Zdroj:Plzeňský deník
DEJTE NÁM SVÁ ZVÍŘATA
Koncem loňského roku jsme čtenáře upozornili na NOVELU ZÁKONA o ochraně volně žijících zvířat, která umožní znárodnit želvy a papoušky. Nyní už je na světě plný návrh znění zákona a ministerstvo životního prostředí na něm trvá. Přestože všichni odborníci tvrdí, že zákonem ministerstvo vážně ohrožuje přežití chráněných zvířat, a petici proti němu už podepsaly spousty lidí.
Tohle všechno je odchov v zajetí
Foto: JIŘÍ X. DOLEŽAL
V současnosti mizí především v rozvojových zemích čím dál více přirozené prostředí ohrožených zvířat. Proto jsou stále důležitější zvířata chovaná v zajetí, která jsou "zásobou", pokud populace ve volné přírodě nepřežije. Přesto chce české ministerstvo životního prostředí prosadit zákon, který by chov všech divokých zvířat v zajetí mimořádně zkomplikoval. Navíc vláda by podle něj mohla plošně zakázat chov jakéhokoliv ohroženého druhu. Podobný zákon nemá žádná země Evropské unie. Pro začátek ministerští úředníci chtějí zakázat soukromý chov tygrů a primátů - včetně poloopic, jichž žije v lidské péči v Evropě spousta a představují mimořádně cennou genetickou rezervu. V současnosti chovaní primáti by se nechali dožít, případně by je jejich majitel mohl odevzdat do státního záchranného centra. Nesměl by je prodat, darovat ani s nimi volně disponovat jako se svým majetkem. Jeho majetková práva by byla brutálně omezena a zvířata de facto znárodněna.
Dál by podle důvodové zprávy ministerstvo postupně rádo zakázalo i chov evropských suchozemských želv. Důvodem prý je to, že je jich moc. V přírodě ohrožená zvířata se totiž na zdejších farmách množí ve velkém. Díky tomu fakticky vymizelo pašování želv do České republiky. Už se prostě nevyplatí a v loňském roce byl úřady zachycen pouze jeden jediný pašerák s několika želvami.
KDYŽ JE VZÁCNÝCH ZVÍŘAT MOC
Na ministerstvu životního prostředí má péči o biodiverzitu na starost vedoucí oddělení Jan Kučera a vedoucí odboru mezinárodní ochrany biodiverzity Petr Roth. Z dílny těchto úředníků vzešla jak novela, tak důvodová zpráva k zákonu. Kučera v korespondenci tvrdil, že důvody k zákazu chovu opic a tygrů jsou "evropské". Prý nám to nařizuje Evropská unie. Je to nesmysl a je otázkou, zda doktor Kučera obelhává veřejnost, nebo zda evropské směrnice nezná. Ony evropské direktivy totiž nevolají po ukončení privátního chovu tygrů, ale po omezení působnosti tygřích farem, na nichž se velké kočky chovají. Farmy dnes najdeme v Číně - v Evropě, a tím méně v Česku ne. Podobně je to s primáty - tady evropská směrnice zakazuje z veterinárních důvodů privátním osobám přepravovat primáty přes hranice. O zákazu jejich chovu tu není ani slovo. Úplným klenotem jsou pak výroky z důvodové zprávy k zákonu, které se týkají evropských želv, kde se mluví o tom, že velkokapacitní chovy značně komplikují prosazování zákona. Současný zákon totiž klade "značné nároky", finanční, časové i personální, na kontrolní orgány. "Není v zájmu ochrany přírody a ochrany ohrožených druhů, aby se s nimi obchodovalo ve velkém." Když se přeloží tento blábol do lidského jazyka, říká: Já úředník jsem vymyslel nesmyslné registrace želv, které teď nezvládám, a proto želvy zakážeme chovat. Proto není v zájmu ochrany přírody, aby přibývalo ohrožených zvířat.
ZNEUŽILI NÁS
Podívejme se na tyto ochranářské pseudoargumenty podrobněji. Docent Daniel Frynta z katedry zoologie Univerzity Karlovy k tomu říká: "Do šedesátých let byl hlavním nebezpečím pro ohrožená zvířata lov či obchod s nimi. Od té doby se však situace změnila. Skutečnost, že želvy donedávna masově dovážené z domoviny jsou dnes po tisících množeny na území České republiky, samozřejmě přispívá hned z několika důvodů k zachování jejich populací. Pokud o tom někdo pochybuje, nechápe základní principy ochrany druhové rozmanitosti," dodává Frynta. Nelegální dovoz z přírody se díky umělému chovu stal neekonomickým, odchovaný exemplář je levnější než ten upytlačený. Argument, že velké množství odchovaných zvířat zatěžuje úřady, že odchovaných jedinců je pro úřady příliš a je to administrativně náročné, je vskutku skandální. Obvinění ministerských úředníků, že chovatelé jako odchovy vykazují mláďata nachytaná v přírodě, komentuje předsedkyně Klubu chovatelů želv paní Nataša Velenská prostým tvrzením: "Nachytat mláďata želv ve větším množství v přírodě je vyloučeno, neboť žijí skrytým způsobem života." Jak je tedy možné, že v návrhu zákona jsou jako konzultanti uvedeny takové kapacity jako Petr Kodym, předseda Teraristické společnosti Praha, a Petr Velenský - kurátor plazů Zoo Praha?
Pana Haltufa novela zničí
Foto: JIŘÍ X. DOLEŽAL
"Byli jsme zneužiti k zastíracímu manévru, který měl skrýt pravou podstatu novely zákona," říká Kodym. "Pozvali nás k diskusi na ministerstvu, vše bylo zapsáno a v zápise ani v diskusi nic o zákazu chovu nebylo a není." Petr Velenský pak mluví o diskreditaci svého jména v chovatelské obci. Oba "konzultanti" jsou totiž proti novele v této podobě. Petr Velenský dokonce připojil svůj podpis pod petici, kterou sepsal chovatel Karel Abelovský. Tu už podepsaly stovky lidí. Jeden pohled na podpisy mi napoví, že proti novele jsou - kromě pánů z ministerstva - úplně všichni odborníci.
Jak tedy vznikla? Je věcí politickou? Vypravím se do Poslanecké sněmovny zjistit, jak se k věci stavějí zelení, kteří řídí ministerstvo životního prostředí. Zelený poslanec Přemysl Rabas tvrdí, že jde o věc ministerstva, nikoliv strany. Podle něj nechtějí zelení nic znárodňovat ani omezovat počet ohrožených zvířat.
SPOLEČNÁ KANCELÁŘ
Zdá se tedy, že novela zákona je výhradně dílem ministerských úředníků. A není krutá jen ke zvířatům, ale i k lidem. "Sociální dopady novely se nepředpokládají," dočteme se v odůvodnění zákona. Je to další idiotismus. Sedím u chovatele Jana Haltufa, majitele želví farmy, kousek od Chlumce nad Cidlinou. Podobných zařízení je v ČR několik a novela by je všechna zlikvidovala. "Množím každý rok více než tisíc malých želviček a je to moje profese, provozuji želví farmu. Když želvy zakážou chovat, nebudu mít co jíst!" Ale nejen to - když panu Haltufovi jeho chov zakážou, bude planeta každý rok chudší o tisícovku chráněných želv, kterou zde vyprodukuje.
Proč chtějí úředníci ministerstva vymýtit chovatelství, poškodit přírodu a zlikvidovat ohrožená zvířata v lidské péči? Kde se bere ta nenávist ke zvířatům i k chovatelům? V momentě, kdy jsem si tu otázku položil posté, mě něco napadlo. Před několika lety byl na ministerstvu životního prostředí na odboru zpracovávajícím CITES úředník Petr Švec, který vyžadoval po chovatelích úplatky za vystavování povolení pro obchod se zvířaty. Chovatelé proti němu nakonec svědčili a Švec byl odsouzen za korupci.
Na úřadu úředníci nesedí v kobkách, nýbrž ve společných kancelářích. Tak tiskovému mluvčímu ministerstva Jakubu Kašparovi položím tři otázky: Je možné, aby úředník, který seděl s dr. Švecem v kanceláři, o jeho korupčním chování nevěděl? Kdo s ním v té kanceláři byl? A konečně, není možné, že jde o pomstu úředníků za usvědčení Švece? Bryskně mi odpoví: Ano, o chování Švece jeho kolega nevěděl. Po tom, kdo s ním seděl, mi prý nic není. A konečně usvědčení a odsouzení pana Švece nemají s tvorbou zákonů na ministerstvu vůbec nic společného.
Na druhou otázku mi pan Kašpar neodpověděl, takže pro připomenutí: v kanceláři se Švecem, kterého "udělali" chovatelé, seděl úředník Jan Kučera, jenž má klíčový autorský podíl i na novele zákona, jež chce chovatele zlikvidovat.
Sloupek
Spor, který se v Česku rozhořel mezi ochránci přírody a chovateli a přírodovědci, je o principech: zda je hlavním smyslem ochrany přírody chránit za každou cenu genofond ohrožených druhů, jak si přejí přírodovědci, nebo zda je cílem omezit obchod se zvířaty tak, aby ta mohla zůstat v přírodě. To si zase přejí odborníci na ministerstvu životního prostředí. A proto navrhují zákaz chovu primátů (i dalších zvířat) u soukromníků. Pravda je spíše na straně chovatelů. Celá řada druhů jihoamerických opiček žije jen v malých kouscích pralesa, a jsou tak v přírodě vysoce ohrožené. Stačí, pokud dřevaři danou část Amazonie vytěží - a druh vyhyne, aniž by si toho kdo všiml. Exempláře chované v zajetí tak mohou být posledními příslušníky svého druhu. V případě administrativního zákazu jejich chovu by vyhynuly bez potomstva. Zdá se, že to nakonec uznají i na ministerstvu a navrhovaný zákon zmírní.
O autorovi| Stanislav Drahný, redaktor MF Dnes
